Sukulenty

 

Voda pro sukulenty

Voda, je pro sukulenty životně důležitá, a sukulenty jsou v přírodě nuceni s ní velice dobře hospodařit. V kultuře je tomu jinak. Pokud jsou sukulenty v létě venku.vystačí s s deštěm, ale pokud je máme v bytě jsou sukulentní rostliny schopny přežít i pokud je vlastní člověk zapomětlivý. Rozhodně vydrží déle než kdyby byly v rukou majitele, který horlivě stojí u kytičky s konývkou a zalévá každou chviličku. Takže dospíváme k závěru, že sukulenty dokáží bez vody přežít lépe než jiné pokojové rostliny, ale to vůbec neznamená, že vodu nemilují. Zalévání nelze jen tak určit. Záleží na teplotě a na světle, které dopadá na rostlinu. Pokud máme rostlinu v chladném prostředí, zaléváme ji méně než v prostředí teplém a na světle si můžeme dovolit dát ji více vody než v polostínu. Chlad,polostín a nedostatek vody je to nejhorší co může sukulenty potkat. Od jara do podzimu převážná většina sukulentů plně vegetuje, a pokud má dostatek světla, je schopna přijmout i odpovídající množství vody, aniž by ztratila tvar a charakteristické zbarvení. Květiny se zalévají přímo do nádobky po kmenu, na listy a na tělo rostliny. Množství vody pro dvě rostliny stejného  druhu a přibližně stejné velikosti může být jiné v závislosti na typu nádoby a umístění rostlin. Všeobecně se dá říci, že substrát v keramických miskách s glazúrou vysychá přibližně dvakrát rychleji než v květináčích plastových. Proto rostliny v keramice zalévámě dvakrát častěji než ty ostatní. Rosení rostlin neni vhodná náhrada zalévání. Jako zpestření ano. Usušit sukulenty jde velice těžce, a trvá to dlouho. Ale zahubit je vodou, jde velice rychle. je lepší na zalití dvakrát zapomenout než to dvakrát přehnat.
                                                                       

 

Teplo pro sukulenty                                   Návrat na začátek                     

Teplo je další ze základních potřeb sukulentů i ostatních rostlin. Protože většina sukulentů je z přírody zvyklá navyšší teploty, dokáží se vyrovnat s naším létem i s dočasnými extrémními vedry. Naopak zima není pro ně vhodou podmínkou. Spousta z nich by vydržela velké mrazy, ale nedokáží se vyrovnat s našimi plískanicemi a vlhkem. Proto je nutné vyhledat pro mě příznivé teplotní podmínky jak proti mrazům tak i proti extrémním vedrům. Optimální teplota přes den by se měla pohybovat mezi 23-30°C a to s nočím poklesem na 10°C. Pokud se v našem bytě vyskytnou vyšší teploty, můžeme rostlinkám pomoci větráním a přístupen čerstvéo vzduchu. Další možností je stínění. Ale s tím to nepřehánět, připravíte pak rostliny o ten největší dar a to jsou sluneční paprsky. Ideální je pro sukulenty výrazné střídání teplot. Jsou na něj zvyklé z přírody, kde často rozdíly mezi denními a nočními (či spíše ranními) teplotami bývají v řádu desítek stupňů. V zimě prožívá většina sukulentů období vegetačního klidu, i když  nebývá ani zdaleka tak výrazné jako třeba u kaktusů. Mnoho rostlin v zimě sice příliš intenzivně neroste, ale zato kvete. Protože je mnoho druhů, některé z nich mají v zimě obrácený cilkus. Optimální teplota v zimě by se měla pohybovat mezi 10-15°C. Pokud máme sukulenty teplomilné snažíme se držet teplotu na 16-20°C. A samozřejmě se více zalévají. Takže doporučuji si o své rostlině najím mnoho informací, pokud chcete,aby vám dlouho vydržela.Rostliny by vydřeli i mnohem nižší teploty, ale pokud by měli suchý substrát. Zima ani extrémní vedra sukulentům nijak zvlášť neuškodí, pokud zrovna v té době nestojí už delší dobu ve vodě.

 

 

 Světlo pro sukulenty                        Návrat na začátek

Dostatek světla je pro naše sukulenty dlší velice základní jednotka. Některé z nich potřebují z přírody tolik světla, které my jim zde poskytnout nemůžeme. Proto jim musíme dodat aspon maximum. Pojem HONĚ SVĚTLA, se každému může vybavit trochu jinak. Pokud se rozhodneme podobné rostliny pěstovat, maximum světla po celý rok je nezbytné, a k tomu ještě citlivé dávkování vody podle aktuálního množství světla. I mezi sukulenty samozřejmě existuje mnoho rostlin, které maximum světla  po celý rok nepotřebují, a ani jim v mnoha případech přímé sluneční paprsky příliš nesvědčí. Mnozí z nás jsou přesvědčeni, že tam kde lze číst noviny je světla dostatek pro sukulenty. Další jsou přesvědčeni, že si rostliny na nedostatek světla časem zvyknou, což je také velký omyl. Částečně se tomu nedostatku světla přizpůsobí tím, že nevypadají jak mají, a mohou svým vzhledem uspokojit  spíše někoho, kdo je nikdy předtím nespatřil v plné kráse tvarů a barev. Sukulenty jsou rostliny mimořádně odolné, a v mnoha směrech i přizpůsobivé, ale o maximum slunečních paprsků je nesmíme ošidit. Proto je také dobré rostliny stěhovat. Měnit jejich místa a občas je z terária vyndat ven na oprvadové slunce.

 

Substrát pro sukulenty                                      Návrat na začátek

Pro rostliny je nejdůležitější světlo, teplo a voda. To jsou tři základní pilíře pěstitelského úspěchu, které musí být rostlinám předkládány v určité rovnováze, na níž se za určitých okolností může menší  měrou podílet i složení substrátu. Pokud je substrát dostatečně propustný, rychle vysychá a zamezuje tím možnosti hnilob, plísní a jiných neduhů, provázejících pěstování všech rostlin. Sukulentů se to týká dvojnásob, protože trvalejší přemokření snášejí ještě o poznání hůře než všechny ostatní pokojové rostliny.  Namíchání kupovaného zahradnického substrátu s říčním pískem přibližně 3:1. Písek samozřejmě můžeme nahradit jinými materiály stejné propustnosti, jakými jsou třeba agroperlit, drobný či drcený keramzit, pemza, láva, škvára či obyčejný drobný štěrk.Tato jednoduchá směsice není příliš výživná, protože běžně prodávané substráty obsahují obvykle velký podíl rašeliny a málo opravnu humózní země. Některé druhy sukulentů a s nimi pěstovaných rostlin by jistě snesly humóznější zeminu, které bývá obvykle dostatek na kompostu. Na značce hnojiva příliš nezáleží, každý si určitě najde to pravé a vyhovující jeho rostlinám. Substrát nepřepařujeme ani nijak chemicky neupravujeme, protože bychom rostliny  připravili o nejrůznější mikroorganismy, které jsou jeho přirozenou součástí a podporují zdravý růst. Rostliny přesazujeme do čerstvého substrátu kdykoliv je potřeba, ale nejvíce koncem zimy a v předjaří, protože je na tuto činnost  tou dobou nejvíce času. Není důležité kdy je rostlina přesazena, ale do jaké nádoby, a jak je o ni postaráno bezprostředně po přesazení. Nádoby pro rostliny vybíráme vždy odpovídající velikosti. Neexistují na to žádná pravidla nebo tabulky, ale v zásadě zde platí heslo, že vždy lepší příliš těsný květináč než zbytečně velký. Malá rostlina v neúměrně velkém květináči je předehrou k pěstitelskému průšvihu, protože vysychání substrátu pak trvá příliš dlouho. Sukulenty milují vodu stejně jako ostatní rostliny, ale nevydrží v ní bez následků stát tak dlouho! Pokud máte rostlin jenom menší množství, vyplatí se koupit substrát pro kaktusy a sukulenty, který už dnes prodávají ve většině supermarketů se zahradnickým zaměřením. Jestliže jste se rozhodli udělat svým miláčkům pomyšlení, pak se obraťte na manžele Pavlíčkovy v Chrudimi (http://www.cact.cz/) a objednejte pro své rostliny některý speciální substrát z jejich bohaté nabídky. V přírodě rostou sukulenty většinou v podstatně chudších půdách než jaké používáme v kultuře. Pokud chceme jejich vzhled alespoň přiblížit tomu přírodnímu, musíme jim dopřát nejenom maximum světla a mírně omezený přísun vody, ale také méně živin, protože v opačném případě z nich vypěstujeme nadopované obludy, s jakými se můžeme čas od času setkat v našich květinářstvích a supermarketech. Takže pokud chcete svým sukulentům vyhovět, namíchejte jim jakýkoliv substrát chudší na živiny, ale maximálně propustný. Je úplně jedno, zda v něm toho či onoho bude dvacet nebo třicet procent. Důležitější je nedopustit, aby zůstával po delší dobu rozbahněný. 

 

Ranní rosa                                         Návrat na začátek  
Sukulentním rostlinám svědčí střídání vysokých denních teplot s jejich nočními poklesy. Jsou na to většinou navyklé z přírody, kde bývají  podobné výkyvy teplot  naprosto běžné.Protože jsou sukulenty od přírody zvyklé úsporně hospodařit s často chabými dávkami vody, zužitkují s chutí i ranní rosu či mlhu. Nejlépe jsou v tomto ohledu připraveny na chytání rosy rostliny s chlupatými lístky (např. madagaskarská Kalanchoe) nebo chomáčky chloupků na koncích listů (Trichodiadema). Mexické rostliny z čeledi Crassulaceae mívají často na povrchu listů voskovitý povlak, chránící nitro listů před slunečními paprsky. Když na takto vybavené listy dosedne ranní rosa, zůstanou její kapky sedět na povrchu listů v podobě malých, lesklých kuliček, které se s příchodem prvních slunečních paprsků rozpadají a voda z nich stéká po rostlinách k zemi. Do ní se vsákne jen zčásti, protože zbytek se stačí se stoupající venkovní teplotou vypařit. Ale své si vezmou z toho vzácného ranního přísunu vody i další druhy rostlin. Kromě vláhy přináší ranní rosa  také další výhody. Rostliny jsou krásně čisté, protože stékající rosa dokonale umyje povrch listů i stonků od všeho možného prachu, pylu a jiných nečistot. Nízké ranní teploty rostliny otužují, a ty se pak stávají mnohem odolnějšími.