Gekončík noční

Gekončík noční, Gekončík skvrnitý či  gekončík soumrační. Mnoho těchto krásných jmen je věnováno právě onomu žlutému ještěrovi z čeledi Gekkonidae podčeleď Eublepharis macularius. Právě tento ještěr se v našich terarijních chovech rozšířil snad nejvíce. Chovatelé ho mají rádi z mnoha různých důvodů. Pro jeho specifičnost, pro dobré rozmnožování, či jeho schopnost zvyku na lidský dotek. Já osobně je miluji pro jejich charakter, krásu a eleganci. Jak jsem z jednoho článku našla, tak slovo eublepharis znamená v překladu pravdivá víčka.

Existuje mnoho rodů podčeledi Eublepharinae, nejznámější jsou Coleonyx, Eublepharis. Eublepharis má pod sebou dalších 5 rodů. Jedním z nich je právě E. macularius (Blyth, 1854)

             

JEHO ŽIVOT VE VOLNÉ PŘÍRODĚ

E. macularius obývá území od Afganistanu, přes celý Pákistán až po severní číst Indie. V každé z těchto zemí střídá různé biotopy. Na severu Afganistanu se zdržuje především ve skalnatých převisech, kde žije ve větších kolonií. Zde si gekončíci hloubí dlouhé tunely a v nich můžeme nalézt různě velké místnosti, které slouží k odpočinku. Je zde i hodně bočních chodbiček, které pak slouží jako klidné místo pro snůšky.
Dalším obytným biotypem jsou hliněné pláně s travnatým porostem a lesy. Zde se gekončíci velmi často zdržují pod kameny, kůrou. Na rozdíl od předchozího biotypu, v tomto působí gekončík spíše samotářsky nebo se vyskytne ve skupince max. 3.
Posledním, velmi zvláštním prostředím, které tento tvor obývá, je v přítomnosti lidí. Tudíž ve vesnicích či městech, kde se zdržuje v odvodňovacích kanálech či v opuštěných lidských obydlí.

Co se teploty týče, v Pákistánu (kde se gekončík vyskytuje nejvíce) je počasí velmi rozmanité. V době aktivity (březen) teplota kolísá kolem 22-24°C, pak vystoupne až k neuvěřitelným 45°C (červen, červenec). V zimě poté klesá až na 3-5°C.

Ideální vlhkost vzduchu je okolo 45-56%. To se ale v průběhu celého dne a ročních období mění. V horkých letních dnech, kdy teplota stoupá, vlhkost naopak klesá a to až na 23%. Při této hodnotě jsou gekončíci velmi málo aktivní, a téměř je nevidíme, jelikož zůstávají ve svých úkrytech. Na konci léta často přicházejí monzunové deště, takže logicky vlhkost stoupne a to až na 70% hodnotu. V tomto období jsou gekoni aktivnější a to převážně za soumraku. Tento jev lze pozorovat i v teráriu. Dosáhneme toho tak, že navečer, kdy zhasínáme světlo, orosíme substrát, květiny, úkryty a sledujeme, jak gekončíci pomalu vylézají ven a vydávají se na lov.

Rozmnožovací cyklus gekončíků nočních začíná po zimování, které v severním Pákistánu probíhá od září do března. Na jihu zimují od listopadu nebo vůbec. Tento cyklus začíná téměř ihned po zimování. Sameček aktivně vyhledává samičky. Většinou tento elán trvá až do července. Páření poté probíhá úplně stejně jako v teráriu. Sameček se rychle přibližuje k samici a zakusuje se jí do šíje. Pokud není samice proti, zastavuje se, nastavuje kořen ocasu a sameček pod ní podsunuje kloaku a vysunuje pravý nebo levý hemipenis. K následnému spojen dochází okamžitě a trvá jen několik minut. Z pozorování v přírodě je to až 10min. Samičky jsou březí cca 20 dnů. Poté vyhledávají vlhká a tmavá místa, kam mohou naklást vajíčka (do chodeb ve skalách, či pod kameny). Snáší až 4x do roka, obvykle po dvou vejcích. Velkou zajímavostí je, že samička klade i po několika letech na stále stejné místo.
Mláďata se z vajíčka dostávají pomocí vaječného zubu, kterým si obal proříznou. Měří přibližně 8,1 – 10,3cm a dospělá jsou už v 1 roce. V přírodě nebylo moci pozorovat, kolika let se gekončík dožívá.

Nároky na potravu nemají gekončíci veliké. Vybírají si z velké škály hmyzu a bezobratlých (kobylky, štíry, brouky, housenky a stonožky). Jsou evidovány i takové případy, kdy vzrostlejší zvířata pozřela malé gekony a hady.

Přirozeného nepřítele v přírodě tvoří liška, šakal, sova, varani, agamy, kobry a užovky.

CHARAKTERISTIKA

Je to poměrně velký gekon, který dorůstá až k 28cm. Jeho základním zbarvením je žlutý podklad s černými či hnědými tečkami, kdy bříško je bílé. Ocas je světlejší s tmavými tečkami nebo pruhy. Tělo tvoří mnohem větší část než ocas a to asi 2/3. Hlavička je mohutná a od těla viditelné oddělená. Prsty nemají přísavné lamely, ale mají malinké drápky, kterými se dokáže gekončík udržet na stěně. Pokožka je chráněna malinkými šupinkami, které mají velice důležitý význam převážně při ochraně proti dehydrataci těla. K té dochází při vyhřívání na slunci. Gekončíci jsou ekotermní, tzn., že nedokáží regulovat svou tělesnou teplotu, a jsou proto odkázáni na teplotu okolí.

 

Tlamička:

Vnitřní oblast tlamičky je lehce narůžovělá. Zuby jsou malinké, bez kořenů a navazují přímo na čelist. Zajímavostí je, že se několikrát za život vyměňují. Jazyk je také růžový, masitý a na špičce trochu rozeklaný (jakoby naříznutý). Při konzumaci nějaké potravy se zabarví do velmi syté červené. Na jeho povrchu se nachází, tak jako u lidí, chuťové pohárky. Na horním patře se nachází Jacobsonův orgán, ten slouží především k předávání pachů, které gekončík zachytí na špičku jazyka, předá je do tohoto orgánu a dále do mozku. Tímto způsobem vlastně gekon čichá a zjišťuje, zdali je potrava vhodná k obědu. Stejně tímto způsobem vyhledává samička místo pro snůšku.

             

Oči:

Oči jsou pro gekončíků velmi důležitým orgánem. Oko se skládá ze svislé štěrbinovité zřítelnice, která se při zaostřování zužuje a zase rozšiřuje. Dále z pohyblivých víček, chránící oči před pískem a prachem. Zatím nebylo vyzkoumáno, zda gekončík dokáže vnímat barvy.

                            

Sluch:

Uši se naházejí se v zadní části hlavy a mají tvar písmene D. Gekončíci dokážou rozpoznat snad všechny sluchové vjemy. Mají slyšitelnost vyvinutou skoro stejně jako savci.

                            

Tlapky:

Gekončíci mají pět prstů, které jsou na svém konci zakončeny malými drápky. (viz. výše) Za předními tlapkami se mohou vyskytovat malé bulky, není se čeho obávat. Jedná se o podkožní tuk, a je viditelný až u moc dobře živených gekončíků.

             

Ocas:

Jak všichni víme, ocas je u gekončíků zásobárnou tuku. Je to vizitka chovatele a zdravotní kondice gekona. Ocásek je odlomitelný, což se většinou stává u mláďat při špatné manipulaci nebo při nevhodně sestavených doplňcích v teráriu. U dospělce je tento jev spíše vzácností. Ocas má funkci reparace, ale defekt bude vždy viditelný. Tomuto defektu se jinak říká „regenerát“. Má jinou barvu, velikost, tvar i šupinky. Není už tvořen obratli, ale pouze vazivem.

                            

Zbarvení:

Je známo mnoho různých barevných kombinací. Je to důsledkem šlechtění gekončíků. Jeho základní barvu tvoří, jak už jsem psala, žlutá s tmavými tečkami. U jedinců z odchytu je viditelné větší množství skvrn a převládají tmavé barvy. Dále své zbarvení gekončíci mohou regulovat pomocí hormonů, když se vyhřívají na slunci, je jejich zbarvení tmavší, aby nabrali více energie a tepla ze slunečního záření.

 

Svlékání kůže:

Kůže společně s gekončíkem neroste, ale musí jí čas od času svléknout. Pod starou kůži je už připravená nová. Při svleku gekončík mění své zbarvení do tzv. mléčného odstínu. Je to z důvodu, že se kůže začíná pomalinku uvolňovat a je připravena k odloupnutí. Gekončík se tře o stěnu, či nějaký jiný hrubý povrch a kůži si pomalu svléká. Začíná od hlavy a končí špičkou ocasu. Celou kůži gekončík pozře, dodá mu mnohé vitamíny. Nová kůže je výraznější a živější.

Při začátků svlékání by se měla v teráriu zvýšit vlhkost, aby nedocházelo k nechtěným problémům.

             

             

Pohlaví:

Pohlaví se dá rozeznat asi ve 3-4 měsících. Samec má trojúhelníkovitou řadu neanálních pórů a vystouplá pouzdra hemipenisu u kořene ocasu. Hemipenis je párový orgán. Má levou a pravou část, a každá z nich může být použita pro oplodnění samičky. Dále má větší hlavu a mohutnější tělo.

 

 

Zdroj: IFauna: Největší chovatelský web v ČR. FOREJT, Jaroslav. IFauna: Eublepharis macularius [online]. 1.1.2010. [cit. 2014-03-09]. Dostupné z: www.ifauna.cz